Růžový panter Růžový panter - nevládní protikorupční organizace 2002 – 2017
05.06.2008   Tiskové prohlášení organizace Růžový panter: ČOI odmítá zveřejnit jméno subjektu, kterému vyměřila pokutu z důvodu prodeje závadných pohonných hmot. Domníváme se, že se ČOI dopouští vážného pochybení a mylné interpretace zákona. Přístup ČOI k veřejnosti a médiím pokládáme za obstrukční. Celá tisková zpráva včetně stanoviska poradce pro otevřenost veřejné správy Oldřicha Kužílka zde v odkazu.
Tiskové prohlášení nevládní protikorupční organizace Růžový panter
Dne 5. 6. 2008


ČOI odmítá zveřejnit jméno subjektu, kterému vyměřila pokutu z důvodu prodeje závadných pohonných hmot. Domníváme se, že se ČOI dopouští vážného pochybení a mylné interpretace zákona.

Dne 3. 6. 2008 média zveřejnila následující vyjádření ústřední ředitelky ČOI Jany Příhodové k případu udělení pokuty síti čerpacích stanic kvůli prodeji závadných pohonných hmot:

"Pokutu jsem již potvrdila. V tuto chvíli je to nejvyšší pokuta pro čerpací stanice," řekla dnes ČTK ústřední ředitelka ČOI Jana Příhodová. Vzorky pohonných hmot odebrané u pokutované sítě čerpacích stanic podle Příhodové totiž nevyhověly ve třech z pěti bodů, což inspekce kvalifikovala jako závažný prohřešek. "Už tam hrozí problémy se zadřením motoru," podotkla Příhodová. Nekvalitní pohonné hmoty měly například vysoký obsah vody a normám nevyhovoval ani bod jejich vzplanutí.

Název pokutované sítě čerpacích stanic ČOI nezveřejnila, protože jí to neumožňuje zákon. Milionovou pokutu naposledy ČOI udělila v roce 2005 obchodnímu řetězci Ahold, a to zejména za předražené nákupy. (Zdroj: Finanční noviny.)

Zákon o státní kontrole č. 552/1991 Sb., na který se ČOI odvolává při svém zdůvodňování, proč neposkytuje informace o subjektech, kterým v rámci správního řízení byla vyměřena pokuta, upravuje procesní záležitosti vztahující se ke kontrolní činnosti. ČOI je však vázána také správním řádem, neboť vydává správní rozhodnutí a nepochybně také zákonem č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Jak správně uvádí poradce pro otevřenost veřejné správy pan Oldřich Kužílek ve svém dnes zveřejněném stanovisku, § 11, odst. 3 tohoto zákona zřetelně upravuje, které informace je státní kontrolní orgán povinen poskytnout. Chování ČOI proto pokládáme za obstrukční. Dnes jsme ČOI zaslali oficiální dotaz podle zákona č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím a žádáme zveřejnění názvu subjektu, kterému byla udělena ve správním řízení pokuta kvůli prodeji pohonných hmot v nevyhovující kvalitě a kdy přesně toto rozhodnutí nabylo právní moci. Z výše citovaných informací z médií je navíc patrné, že státní kontrolní orgán neměl problém v roce 2005 uveřejnit, že řetězec Ahold se dopustil pochybení a byly mu uděleny sankce. Z dosavadního vyjádření ČOI není zřejmé, jak si má takový rozpor v přístupu k zákonu veřejnost vysvětlit.


Iveta Jordanová
předsedkyně správní rady
nevládní protikorupční organizace Růžový panter

-------------------------------------------------------------------------------------------------------


Text poradce pro otevřenost veřejné správy Oldřicha Kužílka z 5. 6. 2008:


Česká obchodní inspekce klame veřejnost
tisková zpráva Otevřené společnosti o.p.s.

V minulých dnech sdělila Česká obchodní inspekce veřejnosti, že nemůže informovat, kde se prodával nekvalitní benzín. ČOI uváděla, že jí brání ustanovení zákona o kontrole o mlčenlivosti.

Jako organizace, dlouhodobě se zabývající přístupem veřejnosti k informacím, musíme tvrzení ČOI odmítnout. Autoři uvedeného výroku neznají právní úpravu, která se na takovou situaci vztahuje.

Tito pracovníci se chybně domnívají, že na cokoliv, co se okolo nich v práci děje, platí jen a jen „jejich“ zákon o kontrole. Touto logikou by pak museli vypoklonkovat policii, která by k nim přišla něco vyšetřovat na základě zákona o Policii či trestního řádu, nebo inspekci práce, která by se na ně obrátila na základě zákona o inspekci práce, a s úsměvem jim říci, že v „našem“ zákoně o kontrole žádná policie ani Státní úřad inspekce práce není.

Totéž platí, pokud se na ČOI obrátí veřejnost (novináři) se žádostí o informace. Zákon o kontrole vůbec nepřijde do hry. Postupuje se podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ten v paragrafu 19 výslovně uvádí, že při poskytování informací se vůbec neuplatní institut mlčenlivosti. To je naprosto logické a v odborné právní literatuře vysvětlené: zatímco mlčenlivost se týká konkrétního jednotlivého zaměstnance (aby nevyžvanil, čemu nerozumí), pokud jde o proces poskytování informací, poskytuje je úřad jako celek, svým jménem.

A co více – na případ informací uchovávaných kontrolními a inspekčními orgány pamatuje zákon o svobodném přístupu k informacím výslovným ustanovením (paragraf 11 odstavec 3), které se před dvěma roky dokonce upravilo k ještě vyšší srozumitelnosti, aby již nikdo nepochyboval, co se jím myslí. To říká nade vší pochybnost: Kontrolní úřady vždy poskytnou všechny informace, které vznikly jejich vlastní činností. Samozřejmě nesmějí zveřejňovat různé podrobnosti, které zjistili u kontrolované firmy, například odkud nakupuje či jakou technologií míchá ingredience. Avšak závěry, které učiní nad těmito prvotními zjištěními, na jejich základě a jejich vyhodnocením, tedy zejména, zda byl překročen nějaký stanovený limit, zda výrobek splňuje nějakou normu, zda a komu za to udělili pokutu, zda byla zaplacena a podobně, to vše jsou již informace vytvořené kontrolním orgánem a zákon výslovně uvádí, že je musí poskytnout veřejnosti.

Jediná a poslední otázka je, kdy nastane okamžik pro poskytnutí těchto informací. Tím by měl být okamžik právní moci takového rozhodnutí. Do té doby může kontrolovaný podat odvolání a nakonec třeba i prokázat, že vše dělal dobře. Pokud je ale rozhodnutí pravomocné, pak není sporu, že firma chybovala. A nepřipadá pak v úvahu ochrana jejího dobrého jména, neboť bylo na základě platných zákonů prokázáno, že dobré jméno v kontrolované věci nemá. Absurdní závěr ČOI, že ten, kdo prokázaně šidí, má stále dobré jméno, obrací na hlavu celý systém kontrol a trestání přestupců. Likviduje celý preventivní účinek trestání, který je celospolečensky mnohem důležitější, než pokuta pro jednotlivého podvodníka.


Za otevřenou společnost o.p.s.
Oldřich Kužílek
poradce pro otevřenost veřejné správy
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Média k případu:

ČOI dala síti čerpacích stanic rekordní milionovou pokutu

ČTK, Praha - Rekordní pokutu jeden milion korun uložila Česká obchodní inspekce nejmenované síti čerpacích stanic, u jejichž pump inspektoři při letošních kontrolách odhalili nekvalitní pohonné hmoty, které mohly poškodit motory automobilů. Název pokutované sítě čerpacích stanic ČOI nezveřejnila, protože jí to neumožňuje zákon. Milionovou pokutu naposledy ČOI udělila v roce 2005 obchodnímu řetězci Ahold, a to zejména za předražené nákupy.

"Pokutu jsem již potvrdila. V tuto chvíli je to nejvyšší pokuta pro čerpací stanice," řekla dnes ČTK ústřední ředitelka ČOI Jana Příhodová. Vzorky pohonných hmot odebrané u pokutované sítě čerpacích stanic podle Příhodové totiž nevyhověly ve třech z pěti bodů, což inspekce kvalifikovala jako závažný prohřešek. "Už tam hrozí problémy se zadřením motoru," podotkla Příhodová. Nekvalitní pohonné hmoty měly například vysoký obsah vody a normám nevyhovoval ani bod jejich vzplanutí.

Zveřejnit název sítě čerpacích stanic, která ve správním řízení kvůli závadným pohonným hmotám milionovou pokutu dostala, ČOI podle Příhodové nemůže. "Čerpací stanice, kde výsledky kontrol nedopadly dobře, bohužel zveřejnit ze zákona nemůžeme," uvedla Příhodová.

Jméno sítě čerpacích stanic se veřejnost podle Příhodové může dozvědět až tehdy, pokud se jejich provozovatel s výsledkem správního řízení nesmíří a případem se bude zabývat Nejvyšší správní soud. "Správní soud svá rozhodnutí zveřejňuje a spotřebitel se pak tuto informaci dozví," podotkla Příhodová. ČOI nyní jedná s asociacemi čerpacích stanic, aby inspekce mohla zveřejnit aspoň ty pumpy, u kterých prodej závadných pohonných hmot nezjistila.

Kvalita pohonných hmot prodávaných u tuzemských čerpacích stanic se loni opět zlepšila. Zatímco ve druhém pololetí 2001 nevyhovělo kontrolám České obchodní inspekce 13,5 procenta prověřovaných vzorků, v roce 2006 tento ukazatel klesl na 4,8 procenta a loni na 4,6 procenta. Podíl nevyhovujících vzorků pohonných hmot byl loni nejnižší od roku 2001, kdy ČOI monitorování jejich jakosti zahájila.

Letos se sice podle Příhodové kvalita pohonných hmot plošně nezhoršila, u některých čerpacích stanic ale podle zjištění ČOI byla k dostání nekvalitní nafta či benzin. "Vyskakují nám nyní poměrně razantně škodliviny v jednotlivých rozborech. Čerpací stanice budou proto pod daleko větším drobnohledem," upozornila Příhodová.

Podmínky prodeje pohonných hmot od září 2006 zpřísnila novela zákona. Je v ní například zakotvena povinnost evidence prodávaných paliv u čerpacích stanic, včetně jejich množství, jakosti a složení. Novela obsahuje také povinnost registrace provozovaných čerpacích stanic, které musejí splňovat požadavky vylučující závažná rizika pro zdraví a bezpečnost osob a pro životní prostředí. Za porušení zákona hrozí prodejcům pohonných hmot až pětimilionová pokuta.

Novela byla vypracována poté, co ČOI v roce 2005 při kontrolách zjistila, že čerpací stanice často prodávají nekvalitní pohonné hmoty včetně nafty ředěné topným olejem. Některé vzorky nafty tehdy podle odborníků obsahovaly až 30 procent levnějšího těžkého topného oleje a v benzinu byly zase objeveny technické benziny. Ředěné pohonné hmoty mohou poškodit motory vozidel a státní pokladna navíc přichází o daňové výnosy.