Růžový panter Růžový panter - nevládní protikorupční organizace 2002 – 2017
23.10.2007   Soudní spor se žalobcem Tomášem Paclíkem, kvůli kterému již podala organizace Růžový panter Ústavní stížnost, významně upoutal veřejnou pozornost, proto o tomto sporu organizace zveřejňuje další upřesňující informace (zde v odkazu).
RNDr. Tomáš Paclík zažaloval organizaci Růžový panter proto, že měla poškodit jeho dobrou pověst uvedením údajně nepravdivých informací v tiskové zprávě z roku 2004. Pan Paclík tvrdil, že nebyl veřejně činná osoba, že účast v jedné firmě s dnes odsouzenými osobami Vratislavem Kutalem a Milanem Šišmou nelze pokládat za propojení a že má právo na absolutní ochranu osobnostních práv. Žalobce Tomáš Paclík však byl veřejný činitel a to dokonce v době, o které vypovídala předmětná tisková zpráva. Soudy neřešily, jestli pan Paclík veřejný činitel byl či nebyl a vyhodnotily jedno tvrzení v tiskové zprávě jako nepravdivé z důvodu sporného výkladu termínu „spolčil se v rámci svých podnikatelských aktivit“, přičemž uvedly, že termín „spolčil se“ je termín především trestně právní, je tak širokou veřejností vnímán, a proto prý věta vyvolává jakýsi dojem o propojení v rámci trestné činnosti. Trestní zákon však zná pouze termín „zločinné spolčení“, takového termínu ale ve zprávě nikdy užito nebylo. I slovníky uvádí jiné výklady a dokonce Ústav pro jazyk český se vyjádřil ve smyslu, že vykládat větu tak, jak to učinily soudy, nelze. Také NPO Růžový panter se domnívá, že výklad stanovený soudem, na základě kterého byl vydán rozsudek odsuzující NPO Růžový panter k sankci 100.000,- Kč, úhradě soudních výloh, omluvě a stažení celé zprávy z internetu, učinit nelze. Větu je třeba posuzovat v celkovém kontextu zprávy a ani média následně neinterpretovala informaci tak, aby z ní byl patrný dojem, o kterém hovoří soud.

V době, kdy pan Tomáš Paclík působil ve firmě Morpa, byli Vratislav Kutal a Milan Šišma vazebně stíháni a Tomáš Paclík byl v té době veřejný činitel, resp. zastupitel v obci Zábřeh. K pravomocnému odsouzení pánů Kutala a Šišmy došlo v roce 2004, kdy už pan Paclík ve firmě Morpa nepůsobil, ale v referencích na svém webu uvádí, že poskytoval a poskytuje komplexní daňový servis některým firmám, které byly přímo ve vlivu Vratislava Kutala a to až do doby, než byl Vratislav Kutal pravomocně odsouzen. Některé tyto firmy vlastní nyní sestra Vratislava Kutala Marie Doleželová. Vratislav Kutal a Milan Šišma kdysi obchodovali ve velkém s lehkými topnými oleji a na těchto obchodech zbohatli. Vratislav Kutal ani Milan Šišma nikdy nebyli stíháni ani souzeni za tyto obchody, ale až za důsledky těchto obchodů. Kromě jiného v případě Milana Šišmy za podílení se na přípravě dokonané vraždy a v případě Vratislava Kutala za přípravu vraždy neuskutečněné. Soudy nyní ve sporu pana Paclíka s organizací Růžový panter ale jaksi při svém rozhodování pozapomněly na to, že obchody s LTO nikdy nebyly státem řešeny jako trestná činnost, došlo pouze k odsouzení několika převážně „bílých koní“, u kterých se podařilo prokázat, že v účetních dokladech přeměňovali motorovou naftu na lehký topný olej. Záhadou dodnes zůstává, jak se podařilo Vratislavu Kutalovi a Milanu Šišmovi během obchodování s LTO nashromáždit tak obrovský majetek, ovšem legálnost jimi nabytých prostředků stát nikdy nezkoumal. Nyní náhle samotný soud označil tyto obchody pánů Kutala a Šišmy, o kterých se zmiňovala napadená tisková zpráva, za „majetkovou trestnou činnost snad největšího vůbec známého rozsahu v dějinách české kriminalistiky“ a uzavírá s tím, že s ohledem na to, že žalobce s nimi byl dán do souvislostí, jsou zjevně dány předpoklady pro přiznání zadostiučinění v penězích (Kč 100.000,-) z důvodu neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce.
V napadeném tvrzení v tiskové zprávě bylo uvedeno že žalobce se „spolčil v rámci svých podnikatelských aktivit s osobami odsouzenými za přípravu vraždy související s obchody s LTO“. Vražda však není předmětem podnikání a tak soud poukazoval na negativní dojem, který má věta vyvolávat v souvislosti s podle soudu nelegálními aktivitami Kutala a Šišmy, které měly být údajně doslova závažnou majetkovou trestnou činností.
V takovém případě ale soud předjímá rozhodnutí ve věci, ve které dodnes státní orgány nezahájily ani jakékoli šetření, natož, aby bylo možné dohledat jakýkoli rozsudek potvrzující, že šlo o trestnou činnost, což organizace Růžový panter považuje za poněkud absurdní. Podrobně na tuto skutečnost poukazuje novinářka Jana Lorencová ve svém vyjádření k soudnímu sporu ze dne 6. 9. 2007. Paní Janu Lorencovou organizace navrhla jako svědka před vrchním soudem, ale vrchní soud ji odmítl vyslechnout.

Podstatné však je, že v mimosoudním jednání, tedy před vydáním prvoinstančního rozsudku, se organizace snažila nabídnout žalobci výměnu termínu „spolčil“ za termín jiný (např. propojil), aby dala najevo, že uvedení tohoto slova není ve zprávě zásadně významné, avšak zástupce žalobce s tímto návrhem nesouhlasil a žádal odstranění celé zprávy a zveřejnění omluvy, která však ani nerespektovala přesné znění tiskové zprávy. S takovým požadavkem organizace souhlasit nemohla, protože své informace pokládala a pokládá za pravdivé. Soud potom vůbec nebral v potaz výsledek mimosoudního jednání a rozhodl prakticky o termínu „spolčil“ jako o zásadním problému v tiskové zprávě a naložil s ním výše uvedeným způsobem. Sdružení uvádí, že v žádném případě nebylo jeho úmyslem navozovat jakýkoli dojem, že by se měl žalobce podílet na nějaké trestné činnosti, o něčem takovém sdružení nic neví a ani to nikdy nezkoumalo a také toto nikdy nikde neuvedlo. Soud rozhodl pouze na základě dojmu, nikoli na základě logické stavby věty. Sdružení si uvědomuje, že termín „spolčil“ může být vnímán běžným způsobem, ale i způsobem do jisté míry hanlivým, ovšem v dané souvislosti nikoli v trestně právní rovině. Toto slovo pokládalo za adekvátní, a to právě proto, že žalobce byl v době svého působení ve firmě Morpa a.s. veřejný činitel a setrval v té době v orgánech firmy i přesto, že statutární zástupce jediného akcionáře firmy Vratislav Kutal, který žalobce přímo jmenoval do představenstva firmy Morpa a.s. a předseda dozorčí rady firmy Morpa a.s. Milan Šišma, skončili během působení žalobce ve firmě Morpa ve vyšetřovací vazbě kvůli podezřením ze spáchání závažných kriminálních činů. (O několik let později byli oba pravomocně odsouzeni.) Žalobce se snažil tvrdit ve své žalobě, že „ v době svého působení v orgánech uvedených akciových společností nemohl mít, při veškeré povinné opatrnosti, žádnou vědomost o jiných aktivitách pana Vratislava Kutala či pana Milana Šišmy“. Sdružení u soudu prokázalo, že o vazebním stíhání pánů Kutala a Šišmy masivně informovala celostátní i regionální média a i soud uznal, že nevědomost žalobce o této skutečnosti je velmi nepravděpodobná. Podle smluv žalobce mohl ukončit spolupráci ve firmě pro nedůvěru, ale této možnosti nevyužil. Toto organizace nehodnotí, pouze konstatuje.

Sdružení Růžový panter také neví, jak si má vyložit poněkud rozporuplná stanoviska prvoinstančního soudu, když v Rozsudku je na straně jedné konstatováno, že „ze skutečnosti, že se někdo setkal nebo byl činný ve stejném orgánu s trestně stíhanou osobou (ještě ne odsouzenou), nelze vyvozovat naprosto nic“ a na místě dalším se hovoří o „jisté nedbalosti žalobce, který setrval v uvedeném orgánu Morpa a.s., čímž svoji situaci sám zhoršil a nijak na situaci nereagoval i po té, co se zřejmě dozvěděl o činnosti Vratislava Kutala a Milana Šišmy (na podzim 1999). Žalobce sice neměl takovou právní povinnost, jako daňovému poradci by to ale měla být pro něj informace velmi alarmující, která mohla sama o sobě způsobit ohrožení jeho podnikání.“ Soud ani v tomto případě nevzal v potaz, že žalobce byl v té době navíc také veřejný činitel.

Vrchní soud ani Nejvyšší soud argumenty organizace nevyslyšely.

Organizaci Růžový panter hrozí kvůli rozhodnutí soudu likvidace. Proto se v těchto dnech obrací se žádostí o finanční podporu na veřejnost. Ve věci podala Ústavní stížnost u Ústavního soudu České republiky.