Růžový panter Růžový panter - nevládní protikorupční organizace 2002 – 2017
06.10.2011   Doporučujeme článek magazínu Deníku Sport k osobě podnikatele Tomáše Paclíka - "Malý tajemný muž" (zde v odkazu).
Malý tajemný muž
Vyšel z útrob stadionu ve Štruncových sadech. Chtěl si v husté tmě zapálit doutník, ale nešlo mu to. Tak s ním zlostně praštil o zem.
Pro moravského podnikatele Tomáše Paclíka vyvrcholil den blbec. Po zisku mistrovského titulu, po pohádkovém postupu do základní skupiny Ligy mistrů chtěl společně se svým klubem slavit triumf nad Spartou. Jenže místo oslav se dočkal ledové sprchy – porážky 0:2.
„Rozkopali nás,“ stěžovali si plzeňští hráči. A neskrývali údiv nad tím, že soupeř utkání dohrál v plném počtu.
Boss Paclík mlčel. Den poté však odpálil bombu. Prostřednictvím on-line deníku Týden fotbalovému národu vzkázal: „Pokud se stane předsedou svazu Pelta, klub prodám!
„Ten výrok o mě vzniknul z toho, že Paclík prohrál se replica watches Spartou,“ je přesvědčený Miroslav Pelta. „Utkání bylo naprosto korektně vedené. Ale stejně mu někdo řekl, že bylo zase nějaké zákulisí a že údajně já jsem hráčem v pozadí. Že mám nějaké zájmy proti Plzni. Neunesl emoce a skončilo to nepříjemností,“ dodává.
Oba si prý měli vyměnit hodně drsné výhrůžné SMS zprávy. „Nějaké esemesky jsme si vyměnili, ale slovo výhrůžka bych nepoužíval,“ odmítá to Pelta.
Netrvalo dlouho a plzeňský majitele zaútočil podruhé. Na výkonném výboru fotbalové asociace inicioval akci kulový blesk, která smetla Peltova kamaráda Luďka Macelu z křesla šéfa komise rozhodčích. Jeho místo zaujala Dagmar Damková, životní partnerka Romana Berbra, bývalého sudího, jehož jméno se skloňovalo v korupčních aférách a který proslul větou: „Volby o šéfa českého fotbalu vyhraje ten, koho budu podporovat.“
Mocenská válka se rozhořela naplno. Kdo ji dvěma „granáty“ spustil? Tomáš Paclík. No dobrá, ale kdo to vlastně je?
Nikomu už nemohlo uniknout, že tenhle subtilní chlapík se strništěm na tváři dokázal za rok ve fotbale, co se většině bafuňářů nepovede za celý život. Viktorii Plzeň vyvedl z bankrotu až do Ligy mistrů, kde se potká s Barcelonou, nejlepším klubem na světě!
Potud jsou všichni v obraze. Ale dál? To už je hodně neprobádané území s nemálo tajemstvími. Jedno dokonce teď rozkrývá soud ve Štrasburku.
Ovšem pěkně po pořádku.

Formoval ho Škvorecký

Tomáše Paclíka tvaroval v rodném Zábřehu do života sport. Jak jinak, když jeho táta trénoval hokej a tělem i duší byl všesportovec. U syna to vyhrála atletika. Tři kilometry přes překážky, to byla jeho disciplína. Neztratil se v ní, coby dorostenec to dotáhl na mistrovství republiky k bronzu.
„Teď už nevím, jestli bych tu překážku přeskočil,“ usmívá se.
Ve škole ho bavila čeština. Na hodinách totiž četli Pohádku o Raškovi a pokrokový češtinář jim umožnil listovat i v knihách Josefa Škvoreckého, tenkrát komunisty zakázaného autora.
Jenže přišla vysoká škola a student Paclík se vrhnul na matematiku. Dostal se na matematicko-fyzikální fakultu v Praze. Po jejím absolutoriu se z něj stal učitel, na automobilové průmyslovce v Zábřehu. Ale jen na tři roky. Pak u něj zvítězil podnikatelský duch.
Založil si soukromou firmu na účetnictví a daňové poradenství. Do toho se angažoval v komunální politice. Dvakrát byl zvolen do zastupitelstva patnáctitisícového Zábřehu za Občanskou demokratickou stranu. Poprvé v roce 1994, podruhé o čtyři roky později. V prosinci 2001 však jako obecní politik a šéf finančního výboru skončil. Na vlastní žádost, kvůli pracovní zaneprázdněnosti.
To už měl za sebou i krátké „angažmá“ v papírenském podniku Morpa. Přineslo mu soudní spor, který se táhne dodnes. O co v něm jde?


Lehké topné oleje

V roce 2004 vyzvala nevládní protikorupční organizace Růžový panter tehdejšího poslance Ivana Langera, aby objasnil své vztahy s Tomášem Paclíkem, kterému tehdy pronajímal kanceláře ve svém domě v centru Olomouce.
Radní Paclík byl totiž na přelomu let 1999-2000 členem představenstva firmy Morpa, když její dozorčí radě šéfoval Milan Šimša, později odsouzený za plánování vraždy v kauze lehkých topných olejů. Jediným akcionářem Morpy byla firma Olšanské papírny, v níž také působil Vratislav Kutal, další odsouzený z lehkých topných olejů.
Růžový panter na pozadí těchto skutečností napsal, že se Paclík spolčil v rámci svých podnikatelských aktivit s osobami odsouzenými za přípravu vraždy související s obchody s lehkými topnými oleji, tedy s nezdaněnou naftou, na které stát prodělal 60 miliard korun.
Paclík podal ihned na organizaci monitorující korupci ve státní správě žalobu. Tvrdil, že o jiných aktivitách dvojice Kutal-Šišma nemohl mít ani při veškeré opatrnosti ponětí. A vyhrál. Soud uznal větu o spolčení za zavádějící.
Žalobce vysoudil omluvu i odškodné ve výši 100 tisíc korun, čímž málem naopak „odsoudil“ Růžového pantera k zániku. Dobrovolnou organizaci však zachránila před likvidací veřejná sbírka a ta kauzu nevzdává. I když v Česku s dovoláním k Nejvyššímu soudu, ani Ústavní stížností neuspěla.
„Podali jsme stížnost na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Spor nyní čeká na projednání,“ říká Iveta Jordánová, ředitelka Růžového pantera. „Soud si již vyžádal stanovisko vlády a naše organizace předminulý týden zasílala k tomuto stanovisku své vyjádření. Lze proto předpokládat, že rozhodnutí by mohlo padnout přibližně do půl roku,“ dodává.
Mezitím se z Paclíka stal byznysmen s rozptylem do mnoha oborů. .Z daňového poradenství expandoval do realit, pronájmu nemovitostí, dopravy, stavebnictví a především obchodu. „Obchoduji se vším, co je k dispozici. To je rozumné,“ říká. Nejvíce prý vydělává na nákupu a prodeji firem.
Významným hráčem je i ve vodohospodářské oblasti. Pracuje jako obchodní ředitel společnosti Veolia, která zprivatizovala vodárenskou infrastrukturu v mnoha českých městech včetně Plzně.
Že by tudy vedla cesta do fotbalu? Anebo někudy jinudy? I to se skrývá v tajemnu.

Postrčil ho Křetínský?

Paclík popisuje vstup do Viktorie Plzeň takto: „Jezdil jsem do Plzně za prací, chodil jsem tam na fotbal a když se klub dostal do finančních potíží, oslovil mě pan Šádek (Adolf Šádek je generálním manažerem plzeňského klubu – poz. red). jestli bych nepomohl. Takže firma si mě našla.“
Ale tak jednoduché to asi být nemohlo. Na to byla situace kolem plzeňské Viktorie příliš komplikovaná. Všechno zamotal Miroslav Kříž. Tehdy majitel klubu ze Štruncových sadů, místopředseda Českomoravského fotbalového svazu, bonviván, který pro potřeboval pro svůj nákladný život až 3 miliony měsíčně, ale především kontroverzní podnikatel s neprůhlednými aktivitami. V květnu 2010 záhadně zmizel a od té chvíle se po něm slehla zem. Předpokládá se, že už není mezi živými.
Zanechal po sobě spoustu dluhů včetně zadlužené Viktorie Plzeň, kterou chtěl prodat. „Už se měla podepisovat s Araby smlouva o prodeji,“ tvrdí Jiří Kubíček, někdejší místopředseda fotbalového svazu, který byl s Křížem těsně před zmizením v úzkém kontaktu.
Jenže nakonec k této transakci nedošlo. A Kříž se ztratil. Jak teď dostat peníze zpátky? To řešili všichni věřitelé. Na řadu tedy musela logicky přijít také otázka: Co s fotbalovým klubem? Z bankrotu by mnoho nekáplo, a tak se hledal „spasitel“, který by zachránil věřitelům co nejvíce financí. A měl být údajně nalezen v Paclíkovi.
Ten nebyl spletitou problematikou netknutý. Sám přiznává, že v Plzni měl už rok před vstupem do klubu pracovní aktivity. Navíc se osobně seznámil s Křížem. A dokonce s ním měl společné plány. „Chystali jsme spolupráci, ale bohužel už k ní nedošlo,“ přiznává.
V kuloárech se spekuluje o tom, že do Štruncových sadů ho měl postrčit šéf Sparty Daniel Křetínský. Že se vám to zdá nemožné? Pak si připomeňme, že letenský klub byl největším věřitelem Viktorie Plzeň, která mu dlužila téměř 40 milionů korun.
Paclík se na první tiskové konferenci v roli nového vlastníka Viktorie okamžitě přihlásil ke sparťanskému dluhu a dodal: „Musím vyzdvihnout jednání Křetínského, který se zachoval velmi korektně.“
Každopádně začal postupně veškeré dluhy umazávat. Podle odhadů na to mělo padnout 60 milionů korun z jeho podnikání.
Štěstí mu šlo na ruku. Tým byl z Křížovy éry dobře poskládaný, vedl ho odbornou rukou trenér Pavel Vrba a když se k tomu přidala finanční stabilizace, Plzeň rozjela mistrovskou jízdu a celý region propadl euforii.

Vlídná tvář a ostré lokty

Paclík všechno dobře zobchodoval. Plzeňské zastupitelstvo mu „odkleplo“ rekonstrukci stadionu za 357 milionů korun kompletně hrazenou z městské kasy. Klub na výstavby poskytl za symbolickou jednu korunu jen projekt v hodnotě zhruba dvou milionů.
Fotbalový boss zapůsobil i na opozici sympatickým vystupováním. „Čekal jsem arogantního nafoukance, jak tomu bývá zvykem u podnikatelů jistých si penězi a mocí, ale je to milý, přátelský člověk, který lidi nerozděluje podle postavení. Ke všem se chová stejně,“ tvrdí plzeňský radní Ondřej Ženíšek.
K vlídné tváři však umí přidat i pořádně ostré lokty. Vzpomínáte třeba na kauzu „prádelna“, která letos v lednu plnila média? Paclíkova firma „Dočista“ obdržela od ministerstva vnitra vedeného Ivanem Langerem bez výběrového řízení zakázku na praní uniforem za 54 milionů korun. Živnost už skončila, ale příběh se ještě dohrává.
„My jsme splnili veškeré závazky vůči státu, stát závazky vůči nám ne, tak se soudím,“ říká Paclík.
Ve fotbale se chová podobně. V klubu ponechal v úloze sportovního ředitele znalce zákulisí Františka Myslivečka, který byl disciplinární komisí potrestán dvouletým zákazem činnosti ve fotbale za účast v proslulé korupční aféře. V lóži na stadionu pak pravidelně sedává už zmiňovaný mocný muž Roman Berbr. A tak ani tolik nepřekvapilo, když v červnu slavil zvolení do výkonného výboru fotbalové asociace.
Teď rozehrál malý tajemný muž ze Zábřehu ještě vyšší hru. A Křetínský na něj na Ligovém shromáždění nepříčetně křičel.
Paclík toho za rok ve fotbale stihl opravdu požehnaně.